..........Znám tě mnohem víc, země vzdálená
spát s tajemnou závratí. ....
„Na tomto mostě jsme se poznali, vzpomínáš?“zeptám se do při západu slunce na mostě.
Odpovědí je mi ticho.
...............Roky ztratí sílu,
když ti dál šeptám:
While my guitar gently wheeps................
„Proč stále mlčíš?“
Zase ticho.
Rozhlížím se okolo a vzpomínám jako by to bylo včera. Tehdy nebylo nic, kromě nás dvou. Stáli jsme tu v objetí toho druhého. Tady byl náš první polibek. Tady jsi stál když se to stalo. A teď stále jen mlčíš.
„Nenávidím ticho, vzpomínáš?“
.......Pod správnou hvězdou
v malým ráji chtěla jsem říct:
Stil my guitar gently wheeps.........
„Je ti to jedno? Říkal jsi, že mě miluješ. Lhal jsi snad?“
....Den chová stín v záclonách.....
„Nelhal jsi. Vím to, ale přesto teď mlčíš.“
...toulavejch pár koček strach....
„Miluji tě! Posloucháš?“
„Ne? Já vím, ty nemůžeš.“
..sen ti skrývá na víčkách,
že jsi mou.....
„Toto je nespravedlivé že?“
„Já vím. Řekni prosím jen jedno slůvko.“
....Bláznům se jen může smát....
„Prosím. Nechci tě ztratit, to víš, tak proč mlčíš?“
„Proč mi ležíš v klíně?“
„Proč nedýcháš?“
Proč máš prázdné oči?“
..........když nám ráno dává mat..........
„Jsi mrtev, že?“
„Miluji tě! Nezapomeň.
Držím v ruce nůž. Najednou cítím bolest. Teče krev. Je moje?
....chtěla jsem dál jen poslouchat.....
Ano je. Umírám.
„Jdu za tebou, slyšíš? Ne? Já vím, nemůžeš.“
Po tvářích mi tečou slzy.
..že jsi můj, že jsi můj..
„Sbohem ubohý světe! Slyšíš? Ne? Já vím, nemůžeš, jsi zaneprázdněn ničením nevinných životů a zlepšováním těch zlých.“
„To je konec? Není? Já vím, nemůže.“