Po chodbě Bradavického hradu se rozléhali kroky. Ach jo. Už zase. Co ten Brumbál pořád potřebuje. To nemůže přijít on ke mně? To musím stále chodit až k němu?Takto Severus Snape přemýšlel celou cestu, až do ředitelny. Před dveřmi se zastavil a tiše zaklepal. ze vnitř se ozvalo
„Dále“
Snape vstoupil a Brumbál mu pokynul, aby si sedl. Na vedlejším křesle seděla mladá dívka s uslzenýma očima hledíc do prázdna.
„Děkuji, že jsi přišel Severusi. Něco po tobě potřebuji. Tato dívka se jmenuje Elisabeth Ainsleyová. Jak jistě víš je jí 14 let. Její rodiče byli zabiti smrtijedy a teď nemá kde být. Teď začínají prázdniny, takže nemůže zůstat ani tady. Nemohl bys sis ji nechat u sebe, dokud nenajdeme někoho, kdo se o ni postará? Byl bych ti za to vděčný.“řekl to stylem odmítnutí neberu.
„Ale vždyť, to nejde, já, prostě, to nemůžu, ne, to fakt ne.“vykoktal ze sebe Snape.
„Jen na týden. To zvládneš Severusi. Tak zatím naschle. Zítra po snídani přijde k tobě do kabinetu, odkud se dostanete k tobě domů.“
Snape pochopil, že s tím nic nenadělá, tak se zvedl a bez pozdravu odešel. To snad ne! To se budu muset celý týden starat o nějakou čtvrťačku z Havraspáru. Hrůza. To bych si radši celý týden umýval vlasy.
Druhý den po snídani, jak řekl Brumbál se ozvalo zaklepání na Snapeův kabinet. Ten jen něco zavrče,l co nejspíš mělo znamenat dále. Lisa(Elisabeth) vstoupila.
„Tak jsem tu, pane profesore. Smím se zeptat, kam vlastně pojedem?“
Ten její otázku ignoroval, strčil jí do ruky letax a řekl jen „Dům Severuse Snepea.“
Lisa pochopila, vešla do krbu a řekla již zmíněnou adresu. Snape následoval jejího příkladu.
„Tak tady budete celý týden bydlet. Budete dodržovat moje pravidla. Nebudete nijak narušovat moje soukromí. V pokoji máte vyvěšené, kdy bude snídaně, večeře atd. Pojďte za mnou, ukážu vám váš pokoj. Slečno Ainsleyová.“
„Ano pane.“
Snape zavedl Lis do krásného, prostorného pokoje. Byl obrovský, s balkonem kde byly černé závěsy. Postel s černým povlečením a nebesy. Malý stolek, dvě židle, krb, pohovka a dvě křesla. Na druhém konci pokoje byly dveře vedoucí do koupelny. Lis do ní vešla a strnula, tak krásnou ještě neviděla. Byla tam vana, nebo spíše malý bazén, záchod, umyvadlo a nad ním zrcadlo, pak ještě jedno zrcadlo vedle, věšák s županem a ručníky.
„Toto je vaše koupelna.“
„Děkuji, pane. Máte to tu opravdu krásné.“řekla omámeně Lis.
„Pojďte za mnou, provedu vás po domě. Věci si nechte tady.“
„Pane? Když u vás budu bydlet týden, nechcete mi radši tykat? Je mi to příjemnější.“řekla nervózně.
Snape chvíli přemýšlel, ale pak přikývl. Provedl ji po celém domě a poté se naobědvali. Lis odešlo do svého pokoje. Na svém stole našla papír, na kterém bylo napsáno v kolik je jaké jídlo. Vybalila si své věci do prostorné skříně a lehla si na postel. Vytáhla si fotoalbum a prohlížela si fotky svých rodičů. Po tvářích jí tekli slzy. Asi po hodině usnula.
Snape po obědě taktéž šel do svého pokoje a četl si až do večera. V šest sešel dolů na večeři. Lis tam nebyla. Čekal ještě deset minuta poté se šel podívat, proč nešla na večeři. Našel ji spát nad fotoalbem. Vzal ho do ruky a Lis přikryl peřinou. Pohlédl do fotoalba. Byly tam fotky usmívajícího páru. Snape ještě chvíli hleděl do fotoalba. Doté ho položil na noční stolek a potichu odešel.
Další tři dny moc nemluvili. Bylo to pořád stejné. Snídaně, čtení, oběd, čtení, večeře a spaní (Lis si půjčovala knihy od Snapea z velké knihovny). Lis to už přestávalo bavit.
„Pane?“zeptala se nesměle.
„Ano?“odpověděl Snape a vzhlédl od novin.
„Nechcete si zahrát karty? Nebo šachy? Nebo něco takového?“udělala psí oči.
„Tak dobře, ale nevím, jestli něco takového mám.“odpověděl Snape a usmál se (ne ledově ani chladně, prostě normálně)
Lis se také usmála. Myslela jsem si, že není takový jak tvrdí moji spolužáci. Podle mě je to nepochopený člověk.
„To si vážně myslíš Lis?“zeptal se Snape.
„Jak?“
„Nitrozpyt.“
„Aha, ano myslím.“
Takto si povídali celý den. Rozuměli si. Snape dovolil Lis, aby mu tykala. Zbylé dny prožili v přátelském duchu. Den před Lisiným odjezdem se Snape někam vypařil. Když se vrátil, tvářil se šťastně.
„Co se děje?“zeptala se ho Lis.
„No napadlo mě, jestli by jsi chtěla, tak můžeš bydlet u mě.“
„Na pořád?“
„Ano.“
„A to bych vážně mohla? To je super!“vykřikla a obejmula Severuse.
Tak Elisabeth bydlela u Severuse. Měli se spolu dobře. Oba byli šťastní. Spolužáci Lisu chápali. Snape se zlepšil i ve škole. Už neodebíral tolik bodůa nedával tolik trestů......