Zrovna bylo léto a Kathryn se nudila, proto se vydala prozkoumat hrad, ale tentokrát se vydala do sklepení, kde ještě nikdy nebyla, protože to měla zakázané, ale zvědavost byla silnější, než nějaké zákazy. Procházela prázdnými chodbami sklepení, až došla k velkým dřevěným dveřím. Otevřela a strnula hrůzou. Byla to dlouhá chodba a po stěnách mříže do cel (vězení). Vesla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Procházela kolem cel a nahlížela dovnitř. Byly prázdné, až na jednu úplně vzadu. Na špinavé zemi ležel a spal krásny a pohublý asi 15letý chlapec. Kathryn vytáhla hůlku a pomocí kouzla otevřela a vešla. Sedla si k neznámému a jemně do něj žduchla, aby se probudil. Vylekaně se zvedl a otevřel své krásné oříškově hnědé oči, ve kterých slabě jiskřilo.
,,Promiň, nechtěla jsem tě vylekat,“ začala se Kathryn rychle omlouvat.
,,T-to nic.Kdo jsi?Co tu děláš?“ odpověděl neznámý.
,,Bydlím tu a jmenuji se Kathryn Marica Linnová, ale říkej mi Kat.A kdo jsi ty?Jsi mladý na vězení.“ Řekla Kat. Neznámý chvíli váhal, ale poté odpověděl
,,Jmenuji se Daniel Bluentes. Unesli mě. Vypadáš jako anděl.“ Kat se po přirovnání k andělovi začala červenat a tiše špitla „díky.“Takhle si povídali ještě dlouho.Zamilovali se do sebe, dozvěděli se o sobě spoustu věcí, vykládali si různé příběhy a smáli se spolu, když najednou Kat vypískla. Urychleně vstala, omluvila se, že už musí jit. Věnovala Danielovi letmý polibek na tvář a vyběhla ze sklepení. Vplížila se do svých komnat a ještě v oblečení zalehla a okamžitě usnula. Zdál se jí krásny sen o ní a Danielovi, jak spolu blbnou na krásné rozlehlé louce....