Kat ji přejela znechuceným pohledem a pak jí s nenávistí v hlase odpověděla „Jistě. Láska si nevybírá. I ten nejhorší a nejnenáviděnější člověk dokáže mít rád. Láska je stejná jako třeba nenávist, když dokáže nenávidět, dokáže i milovat.“
„Kathrin má pravdu, láska je nepředvídatelná, najde si každého z nás.“pronesl moudře Brumbál.
Všichni pokývali hlavou na souhlas. Chvíli se místností neslo zamyšlené ticho, ale pak se ozval roztřesený hlas Thomase „T-ty jsi s ním i spala?!“
Marika se na něj ztrápeně podívala.
„Ano, ale bylo to před tím, než jsem poznala tebe. Odpusť. Nevěděla jsem co je zač.“řekla a po tvářích jí stékaly slzy.
Kathrin hned vyskočila a svoji matku objala, věděla, že to potřebuje.
„A jsi si jistá, že Kathrin je moje dcera?“ozval se po chvíli znovu Thomas.
„Ano. Teda ne. Já nevím. Je možné, že je to jeho dcera. Dřív jsem nepochybovala, že je tvoje, ale teď si nejsem jistá.“řekla a sklopila pohled.
Thomas se na ni znechuceně podíval a pak nenávistně řekl jen: „Děvko!“
Vstal a chtěl odejít, ale Brumbál zamknul dveře.
„Thomasi, ty jsi snad za celý svůj život neměl jinou dívku než Mariku? S nikým jsi nespal? Měla s ním poměr předtím, než jste se poznali a navíc nevěděla co je zač. Tak ji neodsuzuj a posaď se. Znám kouzlo, které zjistí, čí je Kathrin vlastně dcera.“
Kat mezitím co mluvili, se posadila na židli a tupě zírala do zdi s prázdným pohledem. Co když jsem jeho dcera? Co bude pak. Ale vždyť v té knize bylo, že je můj otec Thomas Linn.
Ještě řekni, že Voldemorta nemáš ráda. Vychovával tě, staral se o tebe. Chováš k němu nějaký cit. Chybí ti. A sžírá tě svědomí, že si prozradila jeho plány. Ozvalo se její druhé já.
Nemám ho ráda. Je to vrah! Unesl mě. Nejsem jeho dcera!
Dřív ti nevadilo, že je vrah. A tím, že nejsi jeho dcera, není jisté.
Je! V té knize..
Ta kniha mohla být špatně napsaná.
Nebyla, vím to. Nemůže být můj otec, prostě nemůže. Nenávidí mě.
Teď si protiřečíš. Víš, že tě má rád, sice to nedával najevo, ale je to tak. Bylo to na něm znát.
Mlč už! Vypadni z mé hlavy!
Dobře budu mlčet, ale vypadnout nemůžu. Já jsem ty, musela bys spáchat sebevraždu, abych vypadl.
Fajn, tak už MLČ!
OK.
Kat si oddechla. Její druhé já ji štvalo. Ona ho přece nenávidí a on ji taky, není jeho dcera. Nebo snad jo?
Z přemýšlení jí vytrhlo až volání její matky „Kathrin! Kat!“
„C-co?“zeptala se zmateně a rozhlédla se okolo.
Vysely na ní všechny pohledy.
„Co se děje?“zeptala se znovu.
„Ptal jsem se, jestli souhlasíš.“odpověděl pobaveně Brumbál.
„Ehm, s čím?“zeptala se nejistě.
„Znám kouzlo na zjištění rodičovství. Můžu zjistit, kdo je tvůj otec. Je to dost složité kouzlo a mlže tě trochu oslabit. Tak?“
„E-e. No. Tak jo no.“zdráhala se.
Brumbál se tedy postavil, pozvednul hůlku a chtěl začít odříkávat, ale vtom se uprostřed místnosti objevil karmínově zeleno-modro-bílí fénix. (pozn. autora: sry za tu barvu, ale není z mojí hlavy, mě nic nenapadlo, tak jsem požádala o pomoc bráchu a ten vymyslel tuhle barvu. Teda až na druhý pokus, ale ta první barva byla dost složitá =DD, já už mám dost vymeteno, tak nejsem schopná vymyslet barvu pro fénixe, ale dost řečí, pokračujem).
Fénix obletěl místnost a přistál na rameni Kat. Ta se na něj zmateně podívala, když se všimla dopisu připevněného na jeho noze..
****** ZPĚK K VOLDEMORTOVI ******
....Otočil se a vydal se směr pracovna. Když tam došel, sedl si za stůl, vytáhl brk a pergamen a začal psát.
Milá Kathrin,
doufám, že jsi v pořádku v bezpečí. Vím, že ode mně bylo hrozné, že jsem tě unesl a neřekl ti nic o tvých rodičích, ale měla by si znát pravý důvod mích činů. Když jsem byl mladý, byl jsem normální člověk s normálními city.
Jednou jsem tak seděl v kavárně na Příčné ulici, když vstoupila mladá dívka, byla o mnoho mladší jako já. Byla překrásná. Její úsměv mě dostal. Myslel jsem si, že se nikdy nezamiluji, ale mýlil jsem se. Už nevím přesně jak, ale ten den jsme se s tou dívkou seznámili. Asi ti došlo, že myslím tvou matku Mariku.
Vždy mě na ní udivovala ta její rozvážnost, aktivita a optimismus. Tehdy ještě studovala v Bradavicích. Pokud tě to zajímá, chodila do Havraspáru. Vídali jsme se jen o prázdninách, ale až dostudovala, přestěhovala se ke mně do malého, útulného domku na vsi. Takhle jsme šťastně žili tři roky. Pak se, ale nějak dozvěděla, že jsem zabil svého otce. Nenechala si nic vysvětlit, sbalila se a odešla.
Nenáviděl jsem se. Byl jsem nešťastný, tak jsem ze zoufalství začal zabíjet lidi. Uklidňovalo mě to, ale to mi nestačilo, toužil jsem po moci. Nikdy by se ze mě nestalo, to co jsem teď, to tvá matka mě k tomu donutila. Chtěl jsem, aby si znala pravdu. A ještě je tu jedna důležitá věc. Nejsi dcera Thomase Linna. Došlo mi to až teď. Nemůžeš být jeho dcera. Marika tě porodila osm měsíců po tom, co odešla. To znamená, že já jsem tvůj otec.
Pochopím, když zůstaneš s matkou. Chci, aby si byla šťastná, a to semnou by si nebyla. Během války by se ti mohlo něco stát a to nedopustím, proto ukončím válku. Přestanu zabíjet a stáhnu své věrné. Kvůli tobě a kvůli Marice. Dveře do mého sídla jsou ti vždy otevřené. Jméno Kathrin byl můj nápad, když jsme s tvou matkou plánovali budoucnost, chtěl jsem, aby se naše dcera jmenovala Kathri a Marika chtěla, aby se náš syn jmenoval Mark.
Buď šťastná, dcero moje. Kdyby se ti cokoli stalo, dej mi okamžitě vědět.
Tvůj otec Tom Raddle
Voldemort zhodnotil své dílo. Musel uznat, že je to dobré.
Zavolal k sobě svého fénixe. Přivázal mu na nohu dopis.
„Dones to Kathrin.“řekl tiše.
A fénix zmizel.
********ZASE V ŘÁDU*****
Kat mu dopis sundala a začala číst. Nemohla tomu uvěřit. Četla dopis stále dokola, ale on se nezměnil. Rozhlédla se po místnost. Všichni se na ni s očekáváním dívali.
„To je dopis od Voldemorta. Brumbále, to kouzlo nebude potřeba. Mami? Ty si odešla od otce osm měsíců před tím, než si porodila mě, že?“
„Ano. Pro.. Aha, to jsem si neuvědomila, proboha.“odpověděla šokovaně Marika.
„Takže je to jasné jsi dcera lorda Voldemorta. Toho by se dalo využít.“ozval se Brumbál.
„Pozdě“řekla pohřebním hlasem osoba, která se právě objevila ve dveřích.