Chjo lidi, já nedokážu asi přestat psát a ještě k tomu, že mě tady, na druhým blogu, na icq a jinde přesvědčujete ať nekončím, tak nebudu. Pokud bude alespoň 1 člověk pro kterýho to budu moct psát, tak psát budu.
____________________________________________
Vytáhla ji a otevřela. Strnula úžasem. Byl tam překrásný „řetízek“. Byla to růžová mašle, na které byl navlečený medailonek ve tvaru srdce. Vzala ho do ruky a otevřela. Byla tam fotka jí a Daniela, jak se líbají. Překvapeně se na to dívala, ale pak si vzpomněla, že v dopise bylo, že to udělal Brumbál. Vzala řetízek a dala si ho do kapsy. Pak kouzlem nechala krabice a papír zmizet a vzala do náruče svého medvídka. Chtěla odejít z místnosti. Když už stála u dveří, ozvalo se za ní „Ehm, ehm.“
Kat se otočila a pohlédla do očí otci. Ten stál u stolu s překříženýma rukama a sledoval ji nic neříkajícím pohledem.
„To bylo od něj, že?“zeptal se jednoduše.
„No ano. Já ti to vysvětlím, otče.“chtěla začít vysvětlovat, ale otec ji zastavil pozvednutím ruky.
„Pochopil jsem, miluješ ho. Nebudu ti bránit, ale jedno si uvědom. Teď žiješ u mě. Já tě vychoval a tvoje místo je tady, po mém boku. Teď předpokládám, že budeš chtít být s ním, ale až přijde čas, vrátíš se. A budeš sem jezdit, alespoň na prázdniny. Nebo spíš budeš chtít nastoupit do Bradavic. Jen tě upozorňuji, že se tam učí, to co ty jsi uměla už v deseti.“řekl a znovu se posadil za stůl.
Kat na něj zírala, vůbec nečekala, že tohle řekne.
„Já jsem vůbec neměla v plánu odejít. Ani mě to nenapadlo. Ale jestli bys mi to dovolil. Jela bych do Bradavic.“vykoktala ze sebe nakonec Kat.
„Jistě. Dva roky neuškodí a alespoň se dostaneš mezi lidi. Doufám, že se dostaneš do zmijozelu, ale nepočítám s tím, tvoje rodiče chodily do havraspáru. Za dva týdny končí prázdniny. Takže napiš Brumbálovi a až ti odpoví dej vědět.“
„Ano otče.“řekla, otočila se na podpatku a odešla do svého pokoje, tak odložila na postel svého medvídka a sedla si k pracovnímu stolu, vytáhla z kapsy dopis a schovala ho do šuplíku. Potom vytáhla pergamen a psací potřeby a začala psát.
Vážený pane profesore Brumbále,
ráda bych nastoupila do školy car a kouzel v Bradavicích. Je mi 15 let a doted jsem se ucila doma. Ucivo vsech rocníku už sice zvládám, ale chci poznat nové lidi. Prosím o brzkou odpoved.
predem dekuji,
Kathrin Marica Linn
Dopis zavázala, došla k oknu a zapískala. Přiletěla k ní černá sova. Kat jí dopis přivázala k nožičce a řekla „Odnes to Brumbálovi.“
Jak to dořekla, sova odletěla. Kat vytáhla řetízek a položila si ho na noční stolek, pak se převlékla do obyčejných šortek a tílka a lehla si na postel. Chvíli přemýšlela, než si z nočního stolku vzala řetízek. Chvíli si ho ještě prohlížela, ale nakonec si ho pověsila na krk, v tu chvíli se celá rozzářila zeleně a po chvíli se ze zelené stala červená. Kat cítila, jak jí tělem proudí nepopsatelná energie, připadala si nějak volná, chvilku ještě zářila, ale pak záře zmizela a energie a volnost jí začali pomalu opouštět, nezmizela však celá, malý kousíček zůstal někde v jejím nitru. Byla zmatená, chtěla o tom přemýšlet, ale připadala si hrozně unavená, tak si radši lehla, zachumlala se do přikrývky, přitulila se ke svému medvídkovi Dannymu, jak ho pojmenovala a usla.
Zdál se jí zvláštní sen. Procházela se po louce, slunce zářilo, ptáci zpívali. Měla na sobě bílé dlouhé šaty. Došla až k potoku, tam si klekla na zem, chtěla nabrat vodu do dlaní, ale jak uviděla svůj odraz, strnula. Pořád měla dlouhé lehce vlnité černé vlasy, modré oči, ale byla krásnější a měla na zádech andělská křídla. Vstala od potoka a pokusila se vzlétnout, ale nepodařilo se jí to, po několika marných pokusech se vrátila na louku. Uprostřed stálo devět andělů. Pět mužů a čtyři dívky. Pomalu se vydala k nim. Pozorovali ji, až k nim došla, nervózně se zastavila.
„Vítej mezi námi.“ řekl jeden z mužů.
„Jak mezi vámi?“zeptala se Kat nechápavě, když to dořekla, zarazila se, její hlas byl jiný, takový nadpozemský, andělský.
„Odteď si jedna z nás, máš čisté srdce plné lásky, když sis dala na krk řetízek, byla ti přidělena andělská moc. Budeš však žít stále ve světě lidí a křídla se ti objeví, jen když je budeš potřebovat. A my ti budeme stále nablízku, stačí na nás pomyslet a přijdeme. Zatím sbohem, andělská princezno.“řekla jedna z dívek, a pak se všichni vznesly a odletěli.
Kat je jen zaraženě pozorovala a pak se začala pomalu probouzet. Ale to ještě netušila, jaké ji bude čekat překvapení, až se probudí.