Ellionin blogísek — povídky HP a jiné šílenosti

         Harry jí objetí oplatil. Poté co se pustili, se všichni posadili v obýváku na křesla a Brumbál začal vyprávět „Voldemort začal útočit před čtyřmi lety. Tehdy to byl jen blázen, co vraždí mudly, ale po půl roce se jeho moc začala zvětšovat a získával hodně spojenců. V té tobě jsem založil Fénixův řád. Snažil jsem se sjednotit kouzelníky a naučit je bojovat. Bránili jsme se jenže Voldemort byl silný a měl stále více lidí, kteří si začali říkat smrtijedi. Začal opravdový boj. Voldemort měl navrch. K nám se sice přidalo ministerstvo a spousta kouzelníků, ale Voldemort měl i kouzelné tvory například obry, mozkomory. Kouzelníci i mudlové se začali skrývat a našich lidí ubývalo. Zavládla takzvaná “doba temna“. Na ulicích se nikdo moc nezdržoval všude byl chlad a všude byl cítit smutek. Začali jsme po jakékoli pomoci pátrat i v knihách a objevili jsme kouzlo, které nás mělo spojit s nejmocnějším kouzelníkem v nejbližším světě. Tak jsme hledali dobrovolníka a přihlásil se pan Green. Zkoušeli jsme to kouzlo několikrát a nefungovalo až dnes. Tak chcete se ještě na něco zeptat?“ když to Brumbál dopověděl, tak se všichni tvářili zkroušeně a smutně.
Jen Harry vypadal, že ho to nijak nezasáhlo „No tak to není nejhorší. Když se to vezme kolem a dokola, tak jste na tom ještě docela dobře. A po mě chcete vlastně co? Abych zabil Voldemorta, nebo chcete jen vědět jak ho zabít, nebo mám zavolat náš Fénixův řád, aby pomohl?“ zeptal se klidně.
„Není nejhorší?! Jak není nejhorší?! Může to snad být ještě horší?!“ zeptal se šokovaně James.
„Ano může to být horší. Dokonce mnohem horší. U nás to tak bylo.“ odpověděl Harry.
„Nemůžeme po vás chtít, aby jste za nás bojoval, ale když nám řeknete, jak a pomůžete nám, tak by to mohlo stačit.“ řekla neznámá žena.
„Mohlo stačit? Nejste nějak nároční? No to by nebyl problém, ale moc se zapojovat nebudu. Slíbil jsem své ženě, že na sebe dám pozor a navíc ji tam nechci nechat samotnou dlouho, když čeká dítě. A bylo by slušností se představit.“ řekl stále klidně Harry.
„Smozdřejmě vás tu nechceme držet dlouho, ale jak nám chcete radit? Není to blbost? A omlouvám se, jmenuji se Stela Potterová a vy to nevíte? Jsem sestra Jamese.“ Když žena domluvila, tvářil se tentokrát šokovaně Harry.
„No tak to jsem nevěděl, že měl otec sestru. Chodila jste do Bradavic?“ zeptal se Harry a na její otázky zatím nereagoval. „Nechodila jsem do bradavic. James o mě také až do nedávna nevěděl. Myslel si, že jsem zemřela jako dítě. A jak nám tedy budete radit?“ Harry se na ženu zadíval a všiml si jisté podobnosti mezi ní a jeho otcem.
„Aha tak to budu muset zjistit, jestli žijete i u nás a klidně mi můžete tykat. A co se týče vaší otázky, tak to není blbost. Nevím jestli to víte, ale Voldemort má viteály. Bez nich by byl Voldemort normální smrtelník.“ odpověděl Harry. A zase na něj všichni koukali, jak kdyby spadl z Marsu.
„To mě nenapadlo.“ vypravil ze sebe ztěžka Brumbál. Najednou se rozlítli dveře a .....