Vyšli z domu a přemístili se na místo, které jim Harry popsal. Po přemístění se začali všichni rozhlížet. Byli na malé mýtině pod horami. Před nimi byl vchod do nějaké jeskyně. Harry jim pokynul, aby šli za ním. Šli pomalým krokem směrem k jeskyni. Vešli do vnitř a kolem nich začal kroužit vítr. Harry jim řekl, ať si toho nevšímají a pomalu jdou za ním a hlavně ať nerozsvěcí hůlky. Šli stále dál a nic se nedělo, jako kdyby ta jeskyně byla nekonečná. Najednou se Harry prudce zastavil a pozvedl hůlku. Všichni následovali jeho příkladu.
Chvíli se nic nedělo, ale pak začal vítr kolem nich foukat víc a začal rudě zářit. Všichni se podívali na Harryho s otázkou v očích, ale ten jim naznačil, ať vyčkávají. Najednou se po celé jeskyni začal rozléhat hrozivý řev, ze kterého tuhne krev v žilách. Ze tmy vyšlo taktéž rudě zářící něco, co vypadalo jako démon. Vítr se kolem nic začal stahovat, že byli donuceni jít blíž k sobě.
„ATER DAEMON NOCTIS AVOCARE TUI! DAEMON BONUM AMABO ME!“zakřičel Harry a zamířil na démona hůlkou.
Vyšlehl z ní rudozlatý plamen. Ten se do démona vpil a místnost zaplavilo zlaté světlo, až si museli zakrýt oči, aby neoslepli. Až světlo opadlo, mohli spatřit místo červeného démona, démona bílého. Harry k němu šel blíž a chvíli se s ním bavil latinsky. Čemu samozřejmě nikdo jiný nerozuměl. Harry se otočil k nim a