Nedivte se, že vkládám kapitolku až teď, byla jsem na lyžáku. Užijte si ju a páč mám šílenou depku, tak nevím, kdy bude další. Pokud se najde nějaký milí človíček, který mě z ní vytáhne tak tady je na mě kontakt: ICQ- 226 421 563 ; skype- jujicek
Vaše Ellion
________________________________________
...a po chvíli se zase snesla zpět na kámen. Nic se nestalo.
„Nepomohlo jí to.“zašeptal smutně Harry.
Otočil se a odešel. V obýváku se posadil do křesla a vložil hlavu do dlaní. Za chvíli přišli i ostatní, zase smutní a zdrcení jako předtím. James byl jako tělo bez duše a hleděl před sebe nevnímaje okolí.
„Život jde dál. Musíme zničit ostatní viteály. Ona by si to tak přála, pojďte, než bude pozdě.“prohlásil rozhodně Harry.
„Budeme pokračovat až zítra, za dnešek toho bylo dost. A tady máš Harry věci.“ukázal Brumbál na kufr ležící na zemi.
„Jistě. Ubytuji se a přijdu zítra ráno.“
„Můžeš spát tady v pokoji pro hosty. První patro, druhé dveře vlevo.“ozval se James.
„Děkuji. A hlavu vzhůru, to je jen začátek. Bude to mnohem horší.“
S touto větou sebral svůj kufr a odešel do pokoje pro hosty.
Všichni zvedli hlavu a zaraženě se dívali na místo, odkud odešel.
„Jak to myslel, horší?“zeptala se Stella (či jak se jmenuje =DD, teď si nevzpomenu).
Všichni pokrčili rameny, tak se zvedl Snape a řekl „Půjdu se ho zeptat.“
„Ty?!“ozvalo se několikanásobně.
„Tak to chci vidět.“prohlásil škodolibě Sirius.
Snape se teda šel k Harrymu pokoji, lehce zaklepal a vešel. Na zemi byl otevřený kufr a Harry ležel v posteli a prohlížel fotoalbum. Pootočil hlavu, aby věděl, kdo přišel.
„Potřebujete něco?“
„Já vím, že jsem ve vašem světě konal mnoho zla, ale tady bych to nikdy neudělal, věřte mi. Dejte mi šanci to dokázat.“
„Nemám proč, možná byste to neudělal, ale vy jste mi nikdy nedal šanci ukázat, že nejsem jako otec.“
Snape na něj šokovaně hleděl „Nejste jako váš otec? Vy se za něj stydíte?“
„Ano, po pravdě za některé věci ano. A co jste potřeboval? S tou šancí si to ještě rozmyslím. Zatím bychom si mohli tikat.“
„Děkuji. Vím, že jsi říkal, že je to u vás horší než tady, ale to co jsi řekl před chvílí, mě zarazilo. Že umřela Lili nic není?“
„No víš, u nás zemřelo mnoho lidí, většina rodin nebyla celá. Na ulicích nikdo nebyl. Všude byl cítit strach a panika a bylo velmi chladno a stále pršelo. Lidé se schovávali a nikomu nevěřili, Fénixův řád se rozpadl, já jsem myslel, že všichni co mám rád, jsou mrtví, ale nakonec se ukázalo, že to byl omyl. Ani se to moc dobře nedá popsat. Každý člověk pociťoval beznaděj, paniku a strach. Nechce se mi na to vzpomínat, bylo to hrozné.“
„Promiňte, chápu vás. Je mi to líto.“s touto větou odešel z pokoje a nechal tam zamyšleného Harryho.
„Tak co Srabusi? Už tě vyhodil?“ozval se Sirius.
„A víš, že nevyhodil? Zeptal jsem se ho a on mi odpověděl.“
„A jak?“zajímal se Brumbál.
„U nich se Fénixův řád rozpadl. Nikdo nevylézal z domu a mnoho lidí bylo mrtvých. Prostě hrozné, ani se mu nedivím, že na to nechce Harry vzpomínat .“
„To já taky ne. Odkdy Harrymu tikáš?“ zeptal se James.
„Před chvílí mi řekl, že mi dá šanci dokázat, že nejsem jako u nich.“
„Aha no asi bychom se měli jít vyspat. Dnes byl těžký den a zítra budeme potřebovat hodně síly.“řekl Stella a odebrala se do jednoho z pokojů.
Po chvíli se začali zvedat i ostatní. Všichni až na Jamese, který hleděl do vyhasínajícího ohně, už spali. James myslel na Lili, na ty krásné chvilky, které strávili spolu, na jejich hádky a první polibek. Takhle přemýšlel až do půl dvanácté večer, kdy se odebral také spát.
Přesně o půlnoci se po domě začalo ozývat bušení, vycházelo ze sklepa. Nikdo se, ale nevzbudil. Bušení přestalo až tak po dvou hodinách, kdy se místo toho začal všude ozývat srcervoucí, bolestný, ženský pláč.